Už od pradávna se lidé zabývají měřením času. A aby bylo snazší ho zachytit, byly vynalezeny hodinky... A do těch jsem se zamilovala... Už jsem jich měla tolik... Spousta jich je už v hodinkovém nebíčku a spokojeně si tam tikají... Kousky, co ještě nezemřely a slouží, mám tady
Paradoxem je, že já měřit čas vůbec nepotřebuji, stačí mi několik jednoduchých rozhraní :-)) Den a noc, před obědem a po obědě.. A v práci funguju ve 45 minutových intervalech a 10 minutových pauzách, což je oznámeno ostrým zvoněním a hlukem :-)
Je pravda, že když se mě někdo zeptá, kolik je hodin, dá mi chvilku, než se zorientuji :-) Většinou se to povede. Jako ozdobení zápěstí (podle mě) funkci splňují :-)
A to není zdaleka všechno, několik kousků je ještě na cestě a už se na ně moc těším....
Žádné komentáře:
Okomentovat