A je to tu, konečně, těšila jsem se, ani ne tak kvůli sobě, ale pro Jáchymka. Věděla jsem, že cokoli se doma změní a bude jinak, už perfektně zaznamená a nemýlila jsem se.
V pozdním odpoledni jsem vytáhla světýlka a ozdobila okno, Chýma mi pomáhal, když už nedosáhl, kam potřeboval, alespoň mě ze země jistil, abych nespadla ze stoličky :-)
A pak přišel moment překvapení, okno se rozzářilo, očka se široce rozevřela... Je to tu, pozvolna to začíná vonět Vánocemi...
Náš "kuchyňský" adventní svícínek je úplně obyčejný a není ničím výjimečný, tvořivější duše by si ho jistě ještě dozdobily, ale i přes to ho mám moc ráda a nesmí nikdy chybět.


Žádné komentáře:
Okomentovat