Mikuláš...

Tak dneska mají chodit ti 3... Mám je pustit k nám? Přiznám se, že se to ve mně docela pere. Přeci jen si říkám, že jsou Chýmovi zatím jen 2 roky, rozumu má sice dost, čerta máme domluveného, ale děsit ho opravdu nechci.

Tak jsme to vyřešili po svém. V jedné místní základce udělali naprosto perfektní projekt s názvem Nebíčko a Peklíčko. 

Jedna třída byla ozdobena jako nebe, když tam člověk vstoupil, iluze byla naprosto dokonalá, chvíli jsme i zapomněla, že je to klasická školní třída. Po celou dobu se nám věnovaly prvostupňové děti, převlečené za andílky, ti se Jáchyma ujali a provázeli ho jednotlivými stanovišti, kde se mohl projít po mráčku, napsat přání Ježíškovi, vyšplhat po nebeských schodech pro bonbon, ozdobit si vánoční stromeček.....

Ve druhé místnosti jsme se přenesli do peklíčka a ani to se nenechalo zahanbit! Peklo, jak se patří. Malí čertíci s dětmi hráli pekelné karty, skládali neposedné kostky, zdobili vánoční přáníčka razítky z brambor a černým uhlím.. a v čele pekla byl trůn samotného Lucifera, ve kterém se dětičky fotily.

Nádhera, neměla jsem slov, profesionální přístup, děti byly skvělé a ještě jsme si na cestu koupili andílka a čertíky, které vyráběli ti starší.

Vstupné bylo dobrovolné a ještě bude celý výtěžek zaslán na jeden z adventních koncertů... No není to celé prostě pekelně nebeské? :-)