Vést děti k čistotě, systematičnosti a pořádku- je podle mě zásadní a nemělo by se nic z toho podcenit. Já na to jdu nenásilnou formou, snažím se Jáchymka upozornit, když někde něco zapatlá, pak to spolu jdeme utřít, když se něco vysype, je u toho, když to uklízím (vše bez křiku a zbytečných nervů a hlavně bez slůvka "musíš" a ve svých 2 letech už je schopen rozlišit, co je nepořádek a co je jen chaos, který je potřeba ke hraní a k dennímu fungování.
Doma to všechno klape, jak má a jsem na něj samozřejmě pyšná :-)
Nikdy se nestalo a věřím, že se ani stávat nebude, že by byla zapatlaná zeď, počmáraná sedačka (no.. vlastně- když jednou hlídal tatínek :-D ), zničené hračky..... a ani nevím, co dál.
Jeli jsme nakupovat do jednoho supermarketu... Protože jsem šla jen pro pár věcí, nedávala jsem Chýmu do košíku, ale čapla jsem ho za tlapku a vysvětlila mu, že to "pobereme". Já se věnovala tomu, abych nezapomněla nic z toho, co jsem měla v plánu přivést domů.
Jáchymek se zaměřil na asi tak o 2 až 3 roky staršího kluka, který byl na nákupu s maminkou a ta, aby se nenudil, dala mu nezaplacený rohlík, malé pitíčko s brčkem a zalisované modely autíček. (Nevím, nemám to ráda, dokud to neprojede kasou, není to moje...) Kluk si hlavu s nepořádkem vůbec nelámal. Při jedení mu odpadl kus rohlíku (ne drobek- ale kus) a ještě na něj šlápl, z brčka odhodil celofán, pak se začal dobývat do autíček a utržené kusy papíru jednoduše házel na zem.
Jáchym na něj koukal, v té malé hlavičce se toho asi odehrávalo hodně.... Sebral ze země kus toho, co kuk odhodil a podal mu to, kluk si to vzal a hodil to na zem znovu. Jáchym trpělivě celou akci zopakoval a opět stejný výsledek. Sebral to tedy potřetí se slovy: "Nepatší na žem."
Kluk nehnul ani brvou a dál rval obal z autíček.
Jáchymek pochopil, že tady je všechna snaha marná a se slovy: "Mamiko, to je ale bombeláž...." (rozuměj bordelář) se mě chytil za ručičku a šli jsme...
Byla jsem spokojená... Nebo ne? :-)
bombeláž :D
OdpovědětVymazat