Úklid

Úklid...

Protože nás zachvátila nemoc, poctivě jsme leželi a snažili se té potvory co nejrychleji zbavit. Když jsem začínala procitat, zjistila jsem, že by to chtělo vzít alespoň koště a začít uklízet. 

Jáchymek bleskurychle využil situace: "Mamiko, čistíš?" "Jo, čístím, Jáchymku, tak si běž hrát.." "Jáchý, mamiko, pomůje..!" V tu chvíli jsem byla tak zabraná do práce, že mě vůbec nenapadlo, že právě při téhle větě bych měla dostat strach... uklízela jsem dál.

Moje dítě nelenilo a pečlivě uklízelo druhý konec domu. Zádrhel byl v tom, že podle něj zřejmě nebylo "co uklízet", tak si vytvořil umělý nepořádek. A protože nejraději zametá, vysypal si na zem mouku, celé !kilo! a snaživě smejčil. Mouka byla všude! I na listech kytek! Když jsem přišla, nevěřila jsem svým očím! Uprostřed kuchyně byl kruh- vysmejčený podle toho, kam Jáchym dostal, za hranicemi jeho teritoria byla naprostá spoušť. V tu chvíli jsem ani neměla chuť fotit... Popadla mě touha vystřelit ho na měsíc, ON se na mě však usmál a povídá: "Mamiko, pot, netuj tam, bude pinavá, mamika, tady u Jachyka je tito (čisto)." 

Přeskočila jsem k němu do kruhu... vlastně- proč ne? Můžu si za to sama, před pár dny, kdy se mnou pekl, jsem mu řekla, že musíme dávat pozor, že mouka dělá nepořádek, když se vysype... Uklízel přeci pro mě a se mnou :-) Love, love, love...